Al-Anbiyaa

  1. Home
  2. Translation
  3. Czech: A. R. Nykl
Change Language
Change Surah
Change Recitation

Czech: A. R. Nykl

 Play All
# Translation Ayah
1 Přiblížilo se lidem súčtování s nimi, mezitím co v lhostejnosti odvracejí se. اقْتَرَبَ لِلنَّاسِ حِسَابُهُمْ وَهُمْ فِي غَفْلَةٍ مَّعْرِضُونَ
2 Nikdy nepřijde jim napomenutí nové od Pána jejich, aniž by naslouchali mu jen jako ve hře: مَا يَأْتِيهِم مِّن ذِكْرٍ مَّن رَّبِّهِم مُّحْدَثٍ إِلَّا اسْتَمَعُوهُ وَهُمْ يَلْعَبُونَ
3 výsměšná jsou srdce jejich a tajně hovoří ti, kdož nepravostni jsou: „Zdaž není člověkem jako vy? Zdaž připojíte se k pouhým čárům vidomě?“ لَاهِيَةً قُلُوبُهُمْ وَأَسَرُّواْ النَّجْوَى الَّذِينَ ظَلَمُواْ هَلْ هَذَا إِلَّا بَشَرٌ مِّثْلُكُمْ أَفَتَأْتُونَ السِّحْرَ وَأَنتُمْ تُبْصِرُونَ
4 Řekl (prorok): „Pán můj zná, co mluveno jest na nebi i na zemi: onť vše slyší a ví.“ قَالَ رَبِّي يَعْلَمُ الْقَوْلَ فِي السَّمَاء وَالأَرْضِ وَهُوَ السَّمِيعُ الْعَلِيمُ
5 „Naopak,“ říkají, „spleteniny snů jsou to; naopak, vymyslil si to; naopak, jest básníkem: nechť tedy předvede nám znamení, s jakými byli posláni proroci předešlí!“ بَلْ قَالُواْ أَضْغَاثُ أَحْلاَمٍ بَلِ افْتَرَاهُ بَلْ هُوَ شَاعِرٌ فَلْيَأْتِنَا بِآيَةٍ كَمَا أُرْسِلَ الأَوَّلُونَ
6 Neuvěřilo před nimi nikteré z měst, která zahladili jsme: jakž tedy oni uvěří? مَا آمَنَتْ قَبْلَهُم مِّن قَرْيَةٍ أَهْلَكْنَاهَا أَفَهُمْ يُؤْمِنُونَ
7 A neposlali jsme před tebou, leda muže, jimž vnukli jsme zjevení: tažte se jen oněch, jimž dáno bylo napomenutí, nevíte-li! وَمَا أَرْسَلْنَا قَبْلَكَ إِلاَّ رِجَالاً نُّوحِي إِلَيْهِمْ فَاسْأَلُواْ أَهْلَ الذِّكْرِ إِن كُنتُمْ لاَ تَعْلَمُونَ
8 A nedali jsme jim těl, která by nebyla nucena jísti pokrmu a nebyli nesmrtelnými. وَمَا جَعَلْنَاهُمْ جَسَدًا لَّا يَأْكُلُونَ الطَّعَامَ وَمَا كَانُوا خَالِدِينَ
9 Poté pak dodrželi jsme pravdivě slib jim učiněný a zachránili jsme je a koho jsme chtěli a zahladili jsme výstředníky. ثُمَّ صَدَقْنَاهُمُ الْوَعْدَ فَأَنجَيْنَاهُمْ وَمَن نَّشَاء وَأَهْلَكْنَا الْمُسْرِفِينَ
10 A nyní seslali jsme vám Knihu, v níž napomenutí jest vám: což nepochopíte? لَقَدْ أَنزَلْنَا إِلَيْكُمْ كِتَابًا فِيهِ ذِكْرُكُمْ أَفَلَا تَعْقِلُونَ
11 A kolik vyvrátili jsme měst, jež nepravostna byla a dali vzejíti po nich lidem jinými! وَكَمْ قَصَمْنَا مِن قَرْيَةٍ كَانَتْ ظَالِمَةً وَأَنشَأْنَا بَعْدَهَا قَوْمًا آخَرِينَ
12 A když pocítili hněv náš, hle, dali se z města na útěk. فَلَمَّا أَحَسُّوا بَأْسَنَا إِذَا هُم مِّنْهَا يَرْكُضُونَ
13 „Neutíkejte: navraťte se k výstřednostem svým a obydlím svým: snad budete dotazováni.“ لَا تَرْكُضُوا وَارْجِعُوا إِلَى مَا أُتْرِفْتُمْ فِيهِ وَمَسَاكِنِكُمْ لَعَلَّكُمْ تُسْأَلُونَ
14 Řekli: „Běda nám! zajisté byli jsme nepravostni.“ قَالُوا يَا وَيْلَنَا إِنَّا كُنَّا ظَالِمِينَ
15 A neustalo toto volání jejich, dokud neučinili jsme je jako obilí pokosené, bezživotné. فَمَا زَالَت تِّلْكَ دَعْوَاهُمْ حَتَّى جَعَلْنَاهُمْ حَصِيدًا خَامِدِينَ
16 A nestvořili jsme nebe a zemi a cožkoliv mezi nimi jest, sobě pro zábavu. وَمَا خَلَقْنَا السَّمَاء وَالْأَرْضَ وَمَا بَيْنَهُمَا لَاعِبِينَ
17 A kdybychom byli chtěli učiniti si kratochvíli, byli bychom si ji našli u sebe, kdybychom tak vskutku byli chtěli učiniti. لَوْ أَرَدْنَا أَن نَّتَّخِذَ لَهْوًا لَّاتَّخَذْنَاهُ مِن لَّدُنَّا إِن كُنَّا فَاعِلِينَ
18 Naopak, mrštíme pravdou na nepravdu a rozdrtí ji a hle, rozptýlí se (ničemnost): však běda vám za to, co vykládáte (o Bohu)! بَلْ نَقْذِفُ بِالْحَقِّ عَلَى الْبَاطِلِ فَيَدْمَغُهُ فَإِذَا هُوَ زَاهِقٌ وَلَكُمُ الْوَيْلُ مِمَّا تَصِفُونَ
19 Jemu přináleží cožkoliv na nebi jest a na zemi: a ti, kdož u něho jsou, nejsou nijak pyšni, aby mu nesloužili, aniž unaveni. وَلَهُ مَن فِي السَّمَاوَاتِ وَالْأَرْضِ وَمَنْ عِندَهُ لَا يَسْتَكْبِرُونَ عَنْ عِبَادَتِهِ وَلَا يَسْتَحْسِرُونَ
20 Chválí jej nocí i dnem a nevymýšlejí ničeho o něm. يُسَبِّحُونَ اللَّيْلَ وَالنَّهَارَ لَا يَفْتُرُونَ
21 Že vzali si ze země božstva, která křísí mrtvé? أَمِ اتَّخَذُوا آلِهَةً مِّنَ الْأَرْضِ هُمْ يُنشِرُونَ
22 Kdyby na nebi a na zemi byla božstva jiná, kromě Boha, bylo by obé zkáze propadlo: však sláva Bohu, Pánu trůnu, nade vše, co oni vykládají! لَوْ كَانَ فِيهِمَا آلِهَةٌ إِلَّا اللَّهُ لَفَسَدَتَا فَسُبْحَانَ اللَّهِ رَبِّ الْعَرْشِ عَمَّا يَصِفُونَ
23 Onť nebude tázán na skutky své, však oni tázáni budou. لَا يُسْأَلُ عَمَّا يَفْعَلُ وَهُمْ يُسْأَلُونَ
24 Že vzali si božstva (jiná) vedle Boha? Rci: „Přineste důkaz svůj!“ Toto jest napomenutí těch, kdož jsou se mnou a těch, kdož byli přede mnou: však většina lidí nepoznává pravdu, nýbrž odvracejí se. أَمِ اتَّخَذُوا مِن دُونِهِ آلِهَةً قُلْ هَاتُوا بُرْهَانَكُمْ هَذَا ذِكْرُ مَن مَّعِيَ وَذِكْرُ مَن قَبْلِي بَلْ أَكْثَرُهُمْ لَا يَعْلَمُونَ الْحَقَّ فَهُم مُّعْرِضُونَ
25 Neposlali jsme před tebou proroka, jemuž bychom nebyli vnukli, že není Boha, kromě mne: mne tedy uctívejte. وَمَا أَرْسَلْنَا مِن قَبْلِكَ مِن رَّسُولٍ إِلَّا نُوحِي إِلَيْهِ أَنَّهُ لَا إِلَهَ إِلَّا أَنَا فَاعْبُدُونِ
26 A říkají: „Učinil sobě Milosrdný syna.“ Při slávě jeho, nikoliv! Jsou jen sluhy jeho ctěnými. وَقَالُوا اتَّخَذَ الرَّحْمَنُ وَلَدًا سُبْحَانَهُ بَلْ عِبَادٌ مُّكْرَمُونَ
27 Nepředcházejí jej v mluvení, nýbrž rozkazy jeho vykonávají. لَا يَسْبِقُونَهُ بِالْقَوْلِ وَهُم بِأَمْرِهِ يَعْمَلُونَ
28 Onť ví, co před nimi jest i za nimi, a nemohou přimlouvati se, leda za toho, jemuž on popřeje svého zalíbení: a oni bázní před ním třesou se. يَعْلَمُ مَا بَيْنَ أَيْدِيهِمْ وَمَا خَلْفَهُمْ وَلَا يَشْفَعُونَ إِلَّا لِمَنِ ارْتَضَى وَهُم مِّنْ خَشْيَتِهِ مُشْفِقُونَ
29 A kterýkoli z nich by řekl: „Jáť Bůh jsem vedle něho,“ toho odměníme peklem: neboť takto odměňujeme nepravostné. وَمَن يَقُلْ مِنْهُمْ إِنِّي إِلَهٌ مِّن دُونِهِ فَذَلِكَ نَجْزِيهِ جَهَنَّمَ كَذَلِكَ نَجْزِي الظَّالِمِينَ
30 Což nevidí ti, kdož neuvěřili, že nebesa a země byly pevným celkem a že rozdělili jsme je a z vody že učinili jsme veškerou věc živoucí? Což neuvěří? أَوَلَمْ يَرَ الَّذِينَ كَفَرُوا أَنَّ السَّمَاوَاتِ وَالْأَرْضَ كَانَتَا رَتْقًا فَفَتَقْنَاهُمَا وَجَعَلْنَا مِنَ الْمَاء كُلَّ شَيْءٍ حَيٍّ أَفَلَا يُؤْمِنُونَ
31 A učinili jsme na zemi vrchole hor, aby nepohnula se pod nimi a učinili jsme na ní průchody jako stezky, aby (lidé) jimi byli vedeni. وَجَعَلْنَا فِي الْأَرْضِ رَوَاسِيَ أَن تَمِيدَ بِهِمْ وَجَعَلْنَا فِيهَا فِجَاجًا سُبُلًا لَعَلَّهُمْ يَهْتَدُونَ
32 A učinili jsme nebesa střechou chráněnou: a přece od znamení jeho se odvracejí! وَجَعَلْنَا السَّمَاء سَقْفًا مَّحْفُوظًا وَهُمْ عَنْ آيَاتِهَا مُعْرِضُونَ
33 Onť jest to, který stvořil noc a den, a slunce a měsíc, oba po obloze svou dráhou spějí. وَهُوَ الَّذِي خَلَقَ اللَّيْلَ وَالنَّهَارَ وَالشَّمْسَ وَالْقَمَرَ كُلٌّ فِي فَلَكٍ يَسْبَحُونَ
34 A neučinili jsme žádného člověka před tebou nesmrtelným: a zemřeš-li ty, zdaž oni žíti budou věčně? وَمَا جَعَلْنَا لِبَشَرٍ مِّن قَبْلِكَ الْخُلْدَ أَفَإِن مِّتَّ فَهُمُ الْخَالِدُونَ
35 Každá duše okusí smrti: a vyzkoušíme vás zlem i dobrem pokušeními: a k nám budete navráceni. كُلُّ نَفْسٍ ذَائِقَةُ الْمَوْتِ وَنَبْلُوكُم بِالشَّرِّ وَالْخَيْرِ فِتْنَةً وَإِلَيْنَا تُرْجَعُونَ
36 A když shlédnou tě ti, kteří neuvěřili, tropí si z tebe jen šašky, (řkouce): „Zdaž tento jest to, jenž zmiňuje se vám (nehezky) o božstvech vašich?“ A ve vzpomínání na Milosrdného oni nevěří. وَإِذَا رَآكَ الَّذِينَ كَفَرُوا إِن يَتَّخِذُونَكَ إِلَّا هُزُوًا أَهَذَا الَّذِي يَذْكُرُ آلِهَتَكُمْ وَهُم بِذِكْرِ الرَّحْمَنِ هُمْ كَافِرُونَ
37 Stvořen jest člověk z pospíchání; ukáži vám jistě znamení svá; ale nepospíchejte na mne!“ خُلِقَ الْإِنسَانُ مِنْ عَجَلٍ سَأُرِيكُمْ آيَاتِي فَلَا تَسْتَعْجِلُونِ
38 Říkají: „Kdy splní se ona hrozba — jste-li pravdomluvnými?“ وَيَقُولُونَ مَتَى هَذَا الْوَعْدُ إِن كُنتُمْ صَادِقِينَ
39 Kdyby jen věděli ti, kdož nevěří, kdy nebudou s to, aby zdrželi od tváří svých oheň, aniž od zad svých a kdy nebude jim pomoženo! لَوْ يَعْلَمُ الَّذِينَ كَفَرُوا حِينَ لَا يَكُفُّونَ عَن وُجُوهِهِمُ النَّارَ وَلَا عَن ظُهُورِهِمْ وَلَا هُمْ يُنصَرُونَ
40 Ano, (oheň) přijde na ně z nenadání a zpitomí je a nebudou s to, aby zdrželi jej, aniž bude jim posečkáno. بَلْ تَأْتِيهِم بَغْتَةً فَتَبْهَتُهُمْ فَلَا يَسْتَطِيعُونَ رَدَّهَا وَلَا هُمْ يُنظَرُونَ
41 Posměch tropili si lidé z proroků již před tebou, však obklopilo ty, kdož posmívali se, to, z čeho si byli posměch tropili. وَلَقَدِ اسْتُهْزِئَ بِرُسُلٍ مِّن قَبْلِكَ فَحَاقَ بِالَّذِينَ سَخِرُوا مِنْهُم مَّا كَانُوا بِهِ يَسْتَهْزِئُون
42 Rci: „Kdo ochrání vás, za noci a za dne, před Milosrdným?“ A přece od vzpomínání na Pána svého se odvracejí. قُلْ مَن يَكْلَؤُكُم بِاللَّيْلِ وَالنَّهَارِ مِنَ الرَّحْمَنِ بَلْ هُمْ عَن ذِكْرِ رَبِّهِم مُّعْرِضُونَ
43 Což mají nějaká božstva, jež před námi mohou je ochrániti? Nejsou s to, aby sama sobě pomohla, pročež nebudou pomáhati jim proti nám. أَمْ لَهُمْ آلِهَةٌ تَمْنَعُهُم مِّن دُونِنَا لَا يَسْتَطِيعُونَ نَصْرَ أَنفُسِهِمْ وَلَا هُم مِّنَّا يُصْحَبُونَ
44 Ano, dali jsme jim a otcům jejich užívati světa, pokud potrvaly životy jejich: což nevidí, že přicházíme do země jejich a zúžujeme hranice její. Jsou snad oni vítězi? بَلْ مَتَّعْنَا هَؤُلَاء وَآبَاءهُمْ حَتَّى طَالَ عَلَيْهِمُ الْعُمُرُ أَفَلَا يَرَوْنَ أَنَّا نَأْتِي الْأَرْضَ نَنقُصُهَا مِنْ أَطْرَافِهَا أَفَهُمُ الْغَالِبُونَ
45 Rci: „Jáť pouze varuji vás tím, co vnuknuto mi bylo:“ však hluší neslyší volání, když varováni jsou. قُلْ إِنَّمَا أُنذِرُكُم بِالْوَحْيِ وَلَا يَسْمَعُ الصُّمُّ الدُّعَاء إِذَا مَا يُنذَرُونَ
46 Však když dotkne se jich dechnutí trestu Pána tvého, říkají: „Běda nám, neb zajisté byli jsme nepravostni.“ وَلَئِن مَّسَّتْهُمْ نَفْحَةٌ مِّنْ عَذَابِ رَبِّكَ لَيَقُولُنَّ يَا وَيْلَنَا إِنَّا كُنَّا ظَالِمِينَ
47 Postavíme váhu spravedlivou v den zmrtvýchvstání a nebude zkrácena žádná duše v ničem: a i kdyby jednalo se o váhu zrna hořčičného, přineseme je: dostačí, že my jsme súčtovateli. وَنَضَعُ الْمَوَازِينَ الْقِسْطَ لِيَوْمِ الْقِيَامَةِ فَلَا تُظْلَمُ نَفْسٌ شَيْئًا وَإِن كَانَ مِثْقَالَ حَبَّةٍ مِّنْ خَرْدَلٍ أَتَيْنَا بِهَا وَكَفَى بِنَا حَاسِبِينَ
48 Kdysi dali jsme Mojžíšovi a Áronovi Rozlišení a světlo a napomenutí bohabojným, وَلَقَدْ آتَيْنَا مُوسَى وَهَارُونَ الْفُرْقَانَ وَضِيَاء وَذِكْرًا لِّلْمُتَّقِينَ
49 již bojí se Pána svého v skrytosti a před hodinou (soudu) třesou se. الَّذِينَ يَخْشَوْنَ رَبَّهُم بِالْغَيْبِ وَهُم مِّنَ السَّاعَةِ مُشْفِقُونَ
50 A toto jest Napomenutí požehnané, seslané námi: což zapřete je? وَهَذَا ذِكْرٌ مُّبَارَكٌ أَنزَلْنَاهُ أَفَأَنتُمْ لَهُ مُنكِرُونَ
51 Kdysi dali jsme i Abrahamovi jeho (správné) vedení, neb věděli jsme o něm, وَلَقَدْ آتَيْنَا إِبْرَاهِيمَ رُشْدَهُ مِن قَبْلُ وَكُنَّا بِه عَالِمِينَ
52 když řekl otci svému a lidu svému: „Co jsou tyto představy, jež uctíváte?“ إِذْ قَالَ لِأَبِيهِ وَقَوْمِهِ مَا هَذِهِ التَّمَاثِيلُ الَّتِي أَنتُمْ لَهَا عَاكِفُونَ
53 Řekli: „Nalezli jsme otce naše v uctívání jich.“ قَالُوا وَجَدْنَا آبَاءنَا لَهَا عَابِدِينَ
54 Řekl: „Zajistéť vy i otcové vaši jste v bludu zjevném.“ قَالَ لَقَدْ كُنتُمْ أَنتُمْ وَآبَاؤُكُمْ فِي ضَلَالٍ مُّبِينٍ
55 Řekli: „Přišel's k nám s pravdou, aneb jen kratochvíli si tropíš?“ قَالُوا أَجِئْتَنَا بِالْحَقِّ أَمْ أَنتَ مِنَ اللَّاعِبِينَ
56 Řekl: „Nikoliv: Pánem vaším jest Pán nebes a země, jenž stvořil je oboje, a já jsem z těch, kdož to dosvědčují. قَالَ بَل رَّبُّكُمْ رَبُّ السَّمَاوَاتِ وَالْأَرْضِ الَّذِي فَطَرَهُنَّ وَأَنَا عَلَى ذَلِكُم مِّنَ الشَّاهِدِينَ
57 A při Bohu (přisahám), že dojista lest učiním modlám vašim poté, až odvrátíte se a záda mi ukážete.“ وَتَاللَّهِ لَأَكِيدَنَّ أَصْنَامَكُم بَعْدَ أَن تُوَلُّوا مُدْبِرِينَ
58 A rozbil je na kousky všechny, vyjma největší z nich, aby k ní vrátiti se mohli. فَجَعَلَهُمْ جُذَاذًا إِلَّا كَبِيرًا لَّهُمْ لَعَلَّهُمْ إِلَيْهِ يَرْجِعُونَ
59 Řekli: „Kdo učinil toto s bohy našimi? Zajistéť jest jedním z nepravostných.“ قَالُوا مَن فَعَلَ هَذَا بِآلِهَتِنَا إِنَّهُ لَمِنَ الظَّالِمِينَ
60 Řekli: „Slyšeli jsme mladíka kéhos zmiňovati se o nich: jménem Abrahama.“ قَالُوا سَمِعْنَا فَتًى يَذْكُرُهُمْ يُقَالُ لَهُ إِبْرَاهِيمُ
61 Řekli: „Nuž, předveďte jej před zraky lidu, aby svědčili proti němu,“ قَالُوا فَأْتُوا بِهِ عَلَى أَعْيُنِ النَّاسِ لَعَلَّهُمْ يَشْهَدُونَ
62 Řekli: „Zdaž ty učinil's to s bohy našimi, Abrahamem?“ قَالُوا أَأَنتَ فَعَلْتَ هَذَا بِآلِهَتِنَا يَا إِبْرَاهِيمُ
63 Řekl: „Nikoliv; učinil to tenhle největší z nich: i tažte se jich, dovedou-li mluviti.“ قَالَ بَلْ فَعَلَهُ كَبِيرُهُمْ هَذَا فَاسْأَلُوهُمْ إِن كَانُوا يَنطِقُونَ
64 I šli do sebe v myšlení svém a řekli: „Zajisté, přátelé, že jste nepravostní.“ فَرَجَعُوا إِلَى أَنفُسِهِمْ فَقَالُوا إِنَّكُمْ أَنتُمُ الظَّالِمُونَ
65 Však poté zatvrdili se v hlavách svých, řkouce: „Však dobře's věděl, že oni nemluví.“ ثُمَّ نُكِسُوا عَلَى رُؤُوسِهِمْ لَقَدْ عَلِمْتَ مَا هَؤُلَاء يَنطِقُونَ
66 Řekl: „Zdaž tedy uctívati budete vedle Boha něco, co nemůže prospěti vám, aniž uškoditi? قَالَ أَفَتَعْبُدُونَ مِن دُونِ اللَّهِ مَا لَا يَنفَعُكُمْ شَيْئًا وَلَا يَضُرُّكُمْ
67 Pfuj na vás a na to, co uctíváte vedle Boha! Což nepochopíte?“ أُفٍّ لَّكُمْ وَلِمَا تَعْبُدُونَ مِن دُونِ اللَّهِ أَفَلَا تَعْقِلُونَ
68 Řekli: „Upalte jej a jděte na pomoc bohům svým, chcete-li mít se k činu!“ قَالُوا حَرِّقُوهُ وَانصُرُوا آلِهَتَكُمْ إِن كُنتُمْ فَاعِلِينَ
69 Řekli jsme: „Ohni, budiž studeným a bezpečným vůči Abrahamovi!“ قُلْنَا يَا نَارُ كُونِي بَرْدًا وَسَلَامًا عَلَى إِبْرَاهِيمَ
70 I chtěli lest provésti mu, však uvedli jsme je v záhubu. وَأَرَادُوا بِهِ كَيْدًا فَجَعَلْنَاهُمُ الْأَخْسَرِينَ
71 A zachránili jsme jej a Lota, zavedše je do země, v níž požehnali jsme veškerenstvu. وَنَجَّيْنَاهُ وَلُوطًا إِلَى الْأَرْضِ الَّتِي بَارَكْنَا فِيهَا لِلْعَالَمِينَ
72 A dali jsme mu Isáka a Jakuba nádavkem a všechny učinili jsme muži spravedlivými. وَوَهَبْنَا لَهُ إِسْحَاقَ وَيَعْقُوبَ نَافِلَةً وَكُلًّا جَعَلْنَا صَالِحِينَ
73 A učinili jsme je představenými, aby vedli lid podle nařízení našeho, a vnukli jsme jim konání dobrých skutků, a zachovávání modlitby, a dávání povinné almužny: a oni uctívali nás. وَجَعَلْنَاهُمْ أَئِمَّةً يَهْدُونَ بِأَمْرِنَا وَأَوْحَيْنَا إِلَيْهِمْ فِعْلَ الْخَيْرَاتِ وَإِقَامَ الصَّلَاةِ وَإِيتَاء الزَّكَاةِ وَكَانُوا لَنَا عَابِدِينَ
74 A Lotovi dali jsme soudnost a vědění: a zachránili jsme jej z města, jež konalo špatnosti: zajisté byl to lid zlý, zkažený. وَلُوطًا آتَيْنَاهُ حُكْمًا وَعِلْمًا وَنَجَّيْنَاهُ مِنَ الْقَرْيَةِ الَّتِي كَانَت تَّعْمَلُ الْخَبَائِثَ إِنَّهُمْ كَانُوا قَوْمَ سَوْءٍ فَاسِقِينَ
75 A uvedli jsme jej do milosrdenství svého, neboť byl jedním ze spravedlivých. وَأَدْخَلْنَاهُ فِي رَحْمَتِنَا إِنَّهُ مِنَ الصَّالِحِينَ
76 A (pomni) Noema, když kdysi volal k nám i vyslyšeli jsme jej a zachránili jsme jej a rodinu jeho od zkázy velké. وَنُوحًا إِذْ نَادَى مِن قَبْلُ فَاسْتَجَبْنَا لَهُ فَنَجَّيْنَاهُ وَأَهْلَهُ مِنَ الْكَرْبِ الْعَظِيمِ
77 A pomohli jsme mu před lidem, který vylhanými nazýval znamení naše: oni zajistéť byli lidem zlým i utopili jsme je všechny. وَنَصَرْنَاهُ مِنَ الْقَوْمِ الَّذِينَ كَذَّبُوا بِآيَاتِنَا إِنَّهُمْ كَانُوا قَوْمَ سَوْءٍ فَأَغْرَقْنَاهُمْ أَجْمَعِينَ
78 A (pomni) Davida a Šalamouna, když dali rozsudek ohledně role, v němž škodu způsobila stáda ovcí jistého lidu: a byli jsme rozsudky jejich svědky. وَدَاوُودَ وَسُلَيْمَانَ إِذْ يَحْكُمَانِ فِي الْحَرْثِ إِذْ نَفَشَتْ فِيهِ غَنَمُ الْقَوْمِ وَكُنَّا لِحُكْمِهِمْ شَاهِدِينَ
79 A dali jsme Šalamounovi rozšafnost v této věci: a oběma jim dali jsme soudnost a vědění a přinutili jsme hory, aby s Davidem pěly chválu naši a taktéž i ptactvo. Tak učinili jsme. فَفَهَّمْنَاهَا سُلَيْمَانَ وَكُلًّا آتَيْنَا حُكْمًا وَعِلْمًا وَسَخَّرْنَا مَعَ دَاوُودَ الْجِبَالَ يُسَبِّحْنَ وَالطَّيْرَ وَكُنَّا فَاعِلِينَ
80 A naučili jsme ho řemeslu výroby brnění pro vás na ochranu proti (vzájemné) urputnosti vaší: zdaž budete za to vděčni? وَعَلَّمْنَاهُ صَنْعَةَ لَبُوسٍ لَّكُمْ لِتُحْصِنَكُم مِّن بَأْسِكُمْ فَهَلْ أَنتُمْ شَاكِرُونَ
81 A Šalamounovi (podmanili jsme) vichr bouřný, aby hnal lodi dle rozkazu jeho k zemi, jíž požehnali jsme: neboť o všech věcech měli jsme vědomost. وَلِسُلَيْمَانَ الرِّيحَ عَاصِفَةً تَجْرِي بِأَمْرِهِ إِلَى الْأَرْضِ الَّتِي بَارَكْنَا فِيهَا وَكُنَّا بِكُلِّ شَيْءٍ عَالِمِينَ
82 A některé zlé duchy, aby potápěli se proň a vykonávali proň různé práce jiné: a my střežili jsme je. وَمِنَ الشَّيَاطِينِ مَن يَغُوصُونَ لَهُ وَيَعْمَلُونَ عَمَلًا دُونَ ذَلِكَ وَكُنَّا لَهُمْ حَافِظِينَ
83 A (pomni) Joba, když volal k Pánu svému: „Zajisté protivenství dotklo se mne: a ty nejslitovnějším jsi ze slitovných.“ وَأَيُّوبَ إِذْ نَادَى رَبَّهُ أَنِّي مَسَّنِيَ الضُّرُّ وَأَنتَ أَرْحَمُ الرَّاحِمِينَ
84 A vyslyšeli jsme jej a zbavili jsme jej protivenství: a vrátili jsme mu rodinu jeho a přidali jsme mu ještě jednu stejnou, jakožto milosrdenství od nás a na paměť těm, kdož uctívají nás. فَاسْتَجَبْنَا لَهُ فَكَشَفْنَا مَا بِهِ مِن ضُرٍّ وَآتَيْنَاهُ أَهْلَهُ وَمِثْلَهُم مَّعَهُمْ رَحْمَةً مِّنْ عِندِنَا وَذِكْرَى لِلْعَابِدِينَ
85 A (pomni) Ismaela a Idríse a Dzu-l-Kifla: ti všichni byli (vytrvalí) v trpělivosti. وَإِسْمَاعِيلَ وَإِدْرِيسَ وَذَا الْكِفْلِ كُلٌّ مِّنَ الصَّابِرِينَ
86 A uvedli jsme je do milosrdenství svého, neboť byli ze spravedlivých. وَأَدْخَلْنَاهُمْ فِي رَحْمَتِنَا إِنَّهُم مِّنَ الصَّالِحِينَ
87 A Dzu-n-Núna, když odešel rozzloben a domníval se, že nemám moci nad ním: však v temnotách volal: „Není Boha, kromě tebe, chvála budiž tobě: jáť zajisté byl jsem z nepravostných.“ وَذَا النُّونِ إِذ ذَّهَبَ مُغَاضِبًا فَظَنَّ أَن لَّن نَّقْدِرَ عَلَيْهِ فَنَادَى فِي الظُّلُمَاتِ أَن لَّا إِلَهَ إِلَّا أَنتَ سُبْحَانَكَ إِنِّي كُنتُ مِنَ الظَّالِمِينَ
88 A vyslyšeli jsme jej a zachránili z útrap; neboť takovýmto způsobem zachraňujeme věřící. فَاسْتَجَبْنَا لَهُ وَنَجَّيْنَاهُ مِنَ الْغَمِّ وَكَذَلِكَ نُنجِي الْمُؤْمِنِينَ
89 A Zachariáše, když volal k Pánu svému: „Pane můj, nezanech mne samotného, ač ty nejlepším jsi ze všech dědiců.“ وَزَكَرِيَّا إِذْ نَادَى رَبَّهُ رَبِّ لَا تَذَرْنِي فَرْدًا وَأَنتَ خَيْرُ الْوَارِثِينَ
90 I vyslyšeli jsme jej a dali jsme mu Jana a způsobilou učinili jsme ženu jeho, neboť oni předstihovali se v konání dobrých skutků a modlili se k nám s láskou a bázní a ponižovali se před námi. فَاسْتَجَبْنَا لَهُ وَوَهَبْنَا لَهُ يَحْيَى وَأَصْلَحْنَا لَهُ زَوْجَهُ إِنَّهُمْ كَانُوا يُسَارِعُونَ فِي الْخَيْرَاتِ وَيَدْعُونَنَا رَغَبًا وَرَهَبًا وَكَانُوا لَنَا خَاشِعِينَ
91 A (pomni též) onu, jež zachovala si panenství své a do níž vdechli jsme ducha svého: a učinili jsme ji, jakož i syna jejího znamením veškerenstvu. وَالَّتِي أَحْصَنَتْ فَرْجَهَا فَنَفَخْنَا فِيهَا مِن رُّوحِنَا وَجَعَلْنَاهَا وَابْنَهَا آيَةً لِّلْعَالَمِينَ
92 Zajisté tento národ váš jest národem jedním: a já jsem Pánem vaším: pročež mne uctívejte! إِنَّ هَذِهِ أُمَّتُكُمْ أُمَّةً وَاحِدَةً وَأَنَا رَبُّكُمْ فَاعْبُدُونِ
93 Však rozštěpili se v této věci mezi sebou: nicméně všichni k nám navrátí se. وَتَقَطَّعُوا أَمْرَهُم بَيْنَهُمْ كُلٌّ إِلَيْنَا رَاجِعُونَ
94 A kdožkoli koná dobré skutky a jest věřícím, tomu nebude upřeno snažení jeho: myť zajisté vše mu zapisujeme. فَمَن يَعْمَلْ مِنَ الصَّالِحَاتِ وَهُوَ مُؤْمِنٌ فَلَا كُفْرَانَ لِسَعْيِهِ وَإِنَّا لَهُ كَاتِبُونَ
95 A klatba jest na každém městě, jež zahladili jsme a dojista nenavrátí se, وَحَرَامٌ عَلَى قَرْيَةٍ أَهْلَكْنَاهَا أَنَّهُمْ لَا يَرْجِعُونَ
96 dokud nebude otevřeno lidu Jádžúdž a Mádžúdž a tento se všech úbočí hor nepovalí se: حَتَّى إِذَا فُتِحَتْ يَأْجُوجُ وَمَأْجُوجُ وَهُم مِّن كُلِّ حَدَبٍ يَنسِلُونَ
97 tehdy přiblíží se naplnění slibu pravdivého a tehdy údivem pouliti se budou zraky těch, kdož neuvěřili: „Běda nám, že lhostejni jsme byli k této (hrozbě): ano, byli jsme nepravostni!“ وَاقْتَرَبَ الْوَعْدُ الْحَقُّ فَإِذَا هِيَ شَاخِصَةٌ أَبْصَارُ الَّذِينَ كَفَرُوا يَا وَيْلَنَا قَدْ كُنَّا فِي غَفْلَةٍ مِّنْ هَذَا بَلْ كُنَّا ظَالِمِينَ
98 Zajistéť pak vy a to, co uctívali jste vedle Boha, palivem bude pekla a vy do něho půjdete. إِنَّكُمْ وَمَا تَعْبُدُونَ مِن دُونِ اللَّهِ حَصَبُ جَهَنَّمَ أَنتُمْ لَهَا وَارِدُونَ
99 Kdyby to byli skuteční bohové, nešli by do něho: však nyní všichni věčně budou v něm přebývati. لَوْ كَانَ هَؤُلَاء آلِهَةً مَّا وَرَدُوهَا وَكُلٌّ فِيهَا خَالِدُونَ
100 V něm sténati budou, však hlas jich v něm nebude slyšán. لَهُمْ فِيهَا زَفِيرٌ وَهُمْ فِيهَا لَا يَسْمَعُونَ
101 Ale ti, jimž ku předu slíbili jsme krásnou odměnu, daleko od něho vzdáleni budou. إِنَّ الَّذِينَ سَبَقَتْ لَهُم مِّنَّا الْحُسْنَى أُوْلَئِكَ عَنْهَا مُبْعَدُون
102 Nebudou slyšeti ani šeptnutí z něho a v tom, Čeho přály si duše jejich, na věk trvati budou. لَا يَسْمَعُونَ حَسِيسَهَا وَهُمْ فِي مَا اشْتَهَتْ أَنفُسُهُمْ خَالِدُونَ
103 Nebude trápiti je hrůza ona velká a vstříc vycházeti budou jim andělé, (řkouce): „Totoť jest den váš: ten, jenž slíben byl vám!“ لَا يَحْزُنُهُمُ الْفَزَعُ الْأَكْبَرُ وَتَتَلَقَّاهُمُ الْمَلَائِكَةُ هَذَا يَوْمُكُمُ الَّذِي كُنتُمْ تُوعَدُونَ
104 V den onen sbalíme nebesa, jako Sidží sbaluje závitky knih: a jakož dali jsme začátkem prvnímu stvoření, tak navrátíme je zpět. Tento slib jest závazným pro nás a my zajisté tak učiníme. يَوْمَ نَطْوِي السَّمَاء كَطَيِّ السِّجِلِّ لِلْكُتُبِ كَمَا بَدَأْنَا أَوَّلَ خَلْقٍ نُّعِيدُهُ وَعْدًا عَلَيْنَا إِنَّا كُنَّا فَاعِلِينَ
105 A již napsali jsme ve zpěvech (žalmů) napomenutí: „Zajistéť zemi zdědí služebníci moji spravedliví.“ وَلَقَدْ كَتَبْنَا فِي الزَّبُورِ مِن بَعْدِ الذِّكْرِ أَنَّ الْأَرْضَ يَرِثُهَا عِبَادِيَ الصَّالِحُونَ
106 Zajisté pak v tomto (rčení) jest hlásání lidu (Bohu) sloužícímu. إِنَّ فِي هَذَا لَبَلَاغًا لِّقَوْمٍ عَابِدِينَ
107 A poslali jsme tě jen jako milosrdenství veškerenstvu. وَمَا أَرْسَلْنَاكَ إِلَّا رَحْمَةً لِّلْعَالَمِينَ
108 Rci: „Bylo mi vnuknuto jen, že Bůh váš jest pouze Bůh Jediný: zdaž tedy odevzdáváte se do vůle jehož?“ قُلْ إِنَّمَا يُوحَى إِلَيَّ أَنَّمَا إِلَهُكُمْ إِلَهٌ وَاحِدٌ فَهَلْ أَنتُم مُّسْلِمُونَ
109 Však obracejí-li se zády, rci: „Varoval jsem vás všechny stejně, však nevím, blízko-li či daleko jest to, co slíbeno jest vám.“ فَإِن تَوَلَّوْا فَقُلْ آذَنتُكُمْ عَلَى سَوَاء وَإِنْ أَدْرِي أَقَرِيبٌ أَم بَعِيدٌ مَّا تُوعَدُونَ
110 Bůh pak zajisté dobře ví, co nahlas mluvíte i co skrýváte. إِنَّهُ يَعْلَمُ الْجَهْرَ مِنَ الْقَوْلِ وَيَعْلَمُ مَا تَكْتُمُونَ
111 A nevím, zda snad (odklad trestu) jest pouze pro vyzkoušení vás a popřání vám radostí světa do jisté lhůty. وَإِنْ أَدْرِي لَعَلَّهُ فِتْنَةٌ لَّكُمْ وَمَتَاعٌ إِلَى حِينٍ
112 Řekl (prorok): „Pane můj, rozsuď dle pravdy!“ a Pán náš, Milosrdný, má býti vzýván spíše než to, co vy vykládáte! قَالَ رَبِّ احْكُم بِالْحَقِّ وَرَبُّنَا الرَّحْمَنُ الْمُسْتَعَانُ عَلَى مَا تَصِفُونَ
Next Surah Al-Hajj
;